MALÉ TVRZE ALPSKÉ MAGINOTOVY LINIE

Na Severovýchodní Maginotově linii nepředstavují malé (pěchotní) tvrze žádný zvláštní fenomén. S výjimkou monoblokových tvrzí se vždy skládají z několika pěchotních srubů celkem běžné konstrukce, přičemž největší odlišnosti lze najít mezi tvrzemi "nové" a "staré" fronty. Další výjimkou, pokud jde o konstrukci podzemních prostor, jsou ojedinělé tvrze, postavené povrchovým způsobem (ve výkopu), jako je například tvrz Immerhof. Výzbroj tvrzí zahrnuje protitankové kanóny, dvojčata těžkých kulometů a minomety a pevné i otočné pancéřové prvky, konkrétně zvony pro lehké kulomety (GFM), zvony pro dvojčata těžkých kulometů (CJM). Zbraně a pancéřové prvky se nijak neliší od vybavení dělostřeleckých tvrzí (jedinou výjimkou je věž T2AM pro dvě smíšené zbraně).

Pokud se blíže seznámíme s malými tvrzemi v Alpách, zjistíme, že jde vesměs o velmi specifické konstrukce, které lze navíc rozčlenit do několika skupin, které se dosti zásadně odlišují konstrukcí svých objektů. Hlavním důvodem těchto odlišností je zřejmě komplikovaný terén, který zahrnuje všechny myslitelné konfigurace od roviny po téměř svislé skalní stěny. Výzbroj tvrzí je obvykle slabá a tvoří ji lehké kulomety, nepočetná kulometná dvojčata pod betonem a výjimečně i protitankové kanóny. Tyto zbraně doplňují v některých případech kulomety ve zvonech GFM a jen v jediném případě také zvony CJM. Právě malé tvrze v Alpách jsou jedinými objekty CORF, kde se vyskytují starší pancéřové prvky z doby 1. světové války a speciální zvony N°2, složené z několika částí, které se sice podobají zvonům GFM typu A, ale na rozdíl o nich umožňovaly pouze pozorování. O co je slabší výzbroj tvrzí, tím větší je jejich význam pro ukrytí pěších jednotek v extrémním vysokohorském prostředí, což konstrukci některých z nich posouvá směrem k podzemním úkrytům. Níže uvedené kategorizace nevychází z nějaké oficiální typologie, ale pro snadnější orientaci v rozdílných a společných znacích tvrzí může být podle mého názoru užitečná.

"Klasické" tvrze

Těchto tvrzí je největší počet a byly budovány tam, kde byly běžné terénní podmínky. Obvykle se nacházejí na příhodném pahorku poblíž bráněného průsmyku nebo komunikace. V jeho týlu leží vchodový objekt, na vrcholku kóty nebo před ním malý objekt s pancéřovým zvonem a čelo tvoří jeden či dva pěchotní sruby s výzbrojí pod betonem, tvořenou zbraněmi JM a FM. Typickými představiteli jsou tvrze Arrondaz (SF Savoie), Moutiére a Col du Granon (SF Dauphiné) a dále tvrz Col des Gardes (SF Alpes Maritimes). Podobně měly zřejmě vypadat i nedokončené tvrze Col du Buffére (SF Dauphiné), Col de la Valette a Col du Fort (SF Alpes Maritimes), u nichž však plánovaná podoba pěchotních srubů není jasná. Specifickou konstrukcí pěchotních srubů se vyznačují nedokončené tvrze Col du Crous a Baisse de St. Véran (SF Alpes Maritimes), neboť jejich pěchotní sruby mají vždy několik střílen pro čelní a kosé palby.

Tvrze ve strmých svazích

Pokud bylo nutné umístit bojové objekty ve velmi strmém svahu, kde by byla stavba obvyklých pěchotních srubů dosti problematická, byly namísto nich vybudovány malé objekty zapuštěné do svahu, obsahující pouze střeleckou místnost pro zbraň JM. Toto řešení bylo použito v případě tvrzí Aittes a Rochilles (SF Savoie). V případě první z nich takto vypadaly všechny tři bojové objekty, u druhé pak dva, umístěné velmi blízko u sebe, přičemž třetí objekt měl zvon N°2 a střílnu pro zbraň FM.

Tvrze ve skalních stěnách

Tvrze Fressinea a Valdeblore (SF Alpes Maritimes), se nachází na křídlech dělostřelecké tvrze Rimplas v krajině, tvořené údolími s velmi strmými skalními stěnami. Jejich umístění v terénu je zcela specifické, neboť leží na úpatí skal přímo na okraji bráněných komunikací, které vedou po terasách, vylámaných ve skále. Díky tomu má podzemí dostatečné nakrytí a mohlo být vybudováno v úrovni objektů. Charakteristickým rysem obou tvrzí je umístění vchodového objektu, z něhož je zvenku vidět pouze vysoká opěrná zeď s vchodem a střílnou FM a bojového objektu se zbraněmi AC47 a JM na protilehlých stranách příhodného skalního výběžku, který obchází bráněná silnice a třetího malého objektu se zvonem GFM vysoko nad jejich úrovní.

Tvrze - aktivní úkryty

Ohledně rozlišení malých tvrzí a takzvaných "aktivních" úkrytu panuje značný zmatek. Na jednu stranu mají tyto stavby dva malé vchodové objekty, propojené velkým podzemním sálem, takže skutečně připomínají klasické podzemní úkryty na severovýchodě. Na druhou stranu však zahrnují i bojový či pozorovací objekt, přičemž i některý z vchodových objektů může být vyzbrojen zbraní JM, naproti tomu čelní objekt je u některých tvrzí vybaven pouze malým zvonem N°2, který neumožňoval ani použití lehkého kulometu. Tvrz Col de Restefond (SF Dauphiné), tvořená dvěma vchodovými objekty a jedním bojovým objektem se zbraní JM a zvonem GFM je ve většině pramenů označována jako aktivní úkryt, zatímco shodná tvrz Champ de Tir de l'Agaisen (SF Alpes Maritimes) je zásadně označována jako tvrz. Stejně jsou označovány i další rozestavěné tvrze v tomto sektoru, jako je Serena, Béole, Déa, Col d'Agnon, Col des Banquettes a zřejmě i Caire Gros. Zřejmě tedy bude lepší výraz aktivní úkryt vůbec nepoužívat. Nelze předpokládat, že by některé z tvrzí pro ukrytí jednotek nesloužily, neboť pak by v případě tvrzí bez výzbroje, jako je Déa nebo Col d'Agnon, jejich existence postrádala smysl. (Klasické "pasivní" úkryty jsou v Alpách pouze dva – Fontive a Nord Est de Saint Ours v týlu velké tvrze Saint Ours Haut.)

"Monoblokové" tvrze

Oficiálně je za takovou tvrz označována pouze tvrz Bas de Saint Ours v údolí řeky Ubayette v oblasti Barcelonette (SF Dauphiné). Od svých kolegyň na severovýchodě se však dosti liší, neboť s výjimkou minometu ráže 5 cm nemá výzbroj pod betonem pro boční palbu a chybí jí také kulometná věž. Tu nahrazuje trojice vějířovitě rozmístěných zvonů CJM a směrem do týla série střílen FM v obloukovité "kaponiéře". Tvrze Chatelard a Cave á Canon, které mají také jen jediný objekt, se nacházejí v oblasti Bourg St. Maurice (SF Savoie). Jejich bojové objekty konstrukčně připomínají jednostranné pěchotní sruby, až na to, že mají své vlastní malé podzemí. Díky umístění u úpatí svahu je toto podzemí ve stejné výšce jako podlaha bojových objektů, respektive jen o málo níže.

"Atypické" tvrze

Několik tvrzí v sektoru Dauphiné se značně vymyká popsaným schématům a každá z nich představuje do značné míry unikátní řešení. Tvrz Granges Communes disponuje jediným bojovým objektem, který má po dvou zvonech GFM a CJM. Vzhledem k tomu, že žádný jiný objekt pěchotních tvrzí v Alpách nemá více než jeden zvon (většina nemá žádný) je čtyřzvonový objekt velkou zvláštností, což samozřejmě platí i o použití zvonů CJM. Také tvrz Plate Lombarde má svou výzbroj soustředěnu pod pancířem, konkrétně ve dvou modernizovaných polokopulích z období 1. světové války, takzvaných "kasematách Pamard". Zbývající objekt se zvonem N°2 výzbroj postrádá, takže kromě střílny FM ve vchodovém objektu disponuje tvrz pouhými dvěma lehkými kulomety a ovšem také minomety ráže 50 mm, které bylo možné zalafetovat do upravených střílen polokopulí. Kapitolou sama pro sebe je tvrz Gondran E. Zatímco objekt, v němž je vchod do tvrze, je velkoryse vybaven zbraní JM a zvonem GFM, další objekt má pouze starý pozorovací zvon Digoin a poslední je vybaven střílnou pro kulomet Hotchkiss na pevnostní lafetě. Tento objekt má podobu pouhé stěny se střílnou, narozdíl od podobných objektů v sousedních tvrzích, které jsou zjevně nouzovými improvizacemi za nepostavené objekty, to však nevypadá, že by na jeho místě měl stát běžný srub. Zvon i střílna jsou jedinými prvky svého typu, použitými v objektech CORF. Namísto zvonu Digoin, který zřejmě pochází z armádních skladů měl být v šachtě objektu osazen ještě kurióznější prvek – mohutný prototypový zvon "Héronfontaine", pocházející z fortu pevnosti Maubege. Předpokládané problémy s jeho dopravou však nakonec vedly k jinému řešení.

 

Aby toho nebylo málo …

Kromě výše zmíněných nejasností v používání termínu "aktivní úkryt" panuje největší zmatek ohledně tvrze Plan Caval. Ta je ve většině pramenů označována jako malá tvrz, ačkoli měla být vybavena minometnou otočnou věží a dělostřeleckým srubem pro dvě houfnice vzor 31. Na Severovýchodě se minometná věž u dvou malých tvrzí (Immerhof a Otterbiel) skutečně vyskytuje, dělostřelecký srub však ne. Svým řešením Plan Caval každopádně nemá s malými tvrzemi nic společného a je záhadou, kde má tato anomálie původ. V historii těžko, neboť ještě podle projektů z roku 1938 měl naopak být ještě větší tvrzí, vyzbrojenou třemi dělostřeleckými věžemi. Je asi lepší držet se reality a tvrz označovat jako velkou. Kromě známých tvrzí bylo rozestavěno ještě několik objektů, například Haricot a Versoyen v oblasti Bourg St. Maurice, které měly mít výzbroji speciální pevnostní zbraně a lze se setkat s jejich označením za malé tvrze. V případě "tvrze" Versoyen se přitom jedná o malý, leč silně vyzbrojený objekt, vybavený výsuvnou závorou pro přehrazení silnice, podobný objektu u Briançonu, který je označován jako předsunuté postavení, případně jako "rychlý zátaras" (barrage rapide). Za zmínku stojí také několik rozestavěných úkrytů v oblasti Modane, které sice stavěl MOM, ale podle projektů CORF. Jedná se například o úkryt Amodon, který má dva vchodové objekty stejného řešení jako mají malé tvrze a pokud by byl dostavěn i jeho pozorovací objekt, zřejmě by se nijak podstatně nelišil od tvrzí Déa či Col d'Agnon. Pro dovršení zmatku bývají někdy jako tvrze označovány i dva podzemní úkryty Fontive a Nord Est de Saint Ours, zřejmě právě proto, že jejich vchody připomínají vchody řady malých "úkrytových" tvrzí, avšak na rozdíl od nich nemají žádný další objekt a tak je vhodné je skutečně označovat jako úkryty.

Literatura:
Alsace - La Ligne Maginot (ALMA)
La Ligne Maginot - (CIMA)
C. Vermeulen: Fortweb
Y. Konieczny: Savoie-Fortifications
M. Ráboň a kolektiv: Maginotova linie - hranice z betonu a oceli, SPČO, Brno 1997
V. Kupka: Průvodce po Maginotově linii, FORTprint, Dvůr Králové n. L. 1997
P. Trutmann: La Muraille de France ou la ligne Maginot, Thionville 1988
C. Vermeulen, V. Vermeulen: Atlas CORF, CD-ROM, 2004
Jean-Yves Mary: Les projects de fortification de l'Authion (1930-1940), Magazine 39-45, č. 136