Italské pevnostní objekty typu 15000

Italské pevnostní objekty byly budovány podle konstrukčních zásad, vyjádřených v takzvaných „oběžnících“ (circolare) a podle toho se také rozlišují na příslušné typy, aniž by se hledělo na jejich velikost či existenci podzemních prostor. Mezi nejzajímavější objekty patří moderní tvrze a monobloky typu 15000, budované podle zásad, stanovených v dokumentu „Circolare 15000“, vydaném Ministerstvem války dne 31.12.1939. Od malých samostatných objektů typu 7000 je lze odlišit snadno, avšak konkrétní znaky, kterými se liší od nejrozšířenějších objektů (tvrzí) typu 200, bývají v literatuře uváděny dosti obecně a nepřesně. Jako jednoznačný rozlišovací znak také bývá nesprávně uváděno označování objektů typu 200 jako „centro“ a typu 15000 jako „opera“. Toto názvosloví totiž Italové ne vždy dodržovali.

V terénu nebo na plánech lze objekty typu 15000 od jejich starších předchůdců typu 200 rozlišovat podle souhrnu znaků, které se u nich většinou vyskytují bez ohledu na to, zda se jedná o monobloky nebo jednotlivé objekty tvrzí:

1. Velikost - celkově bývají tyto objekty půdorysně podstatně větší, přičemž někdy dosahují plochy až několika set metrů čtverečních. Jedním z důvodů je i to, že mají silnější stěny (až 3,5 m), což také vede ke zvýšení vnějších rozměrů střílen do obrovských rozměrů, běžně i 3 x 2 m.

2. Počet zbraní – nejčastějším řešením je soustředění více zbraní do jednoho objektu. Jen zřídka se vyskytují objekty s jednou zbraní, což je pravý opak situace u objektů typu 200.

3. Pancéřování střílen - ve střílnách, stejně jako všude jinde, se maximálně šetří ocelí, takže těžké kulomety většinou chrání pouze malé pancéřové desky (piastra piana), svisle zabetonované do stěny. Pokud se výjimečně vyskytne mohutná jednodílná střílna pro čelní palbu (minimo spessore frontale), není její střelecká místnost na rozdíl od objektů typu 200 vyztužena traverzami. Protitankové kanóny, a to výhradně moderní zbraně ráže 47 mm, pak působí ze střílen, prostých jakéhokoli pancéřování.

4. Zvony - pancéřové pozorovací zvony jsou v některých úsecích nahrazeny velkými betonovými pozorovatelnami kopulovitého tvaru, které mohou být spojeny přímo s podzemím tvrze, napojeny povrchovou poternou na blízký objekt nebo spojeny přímo s bojovým objektem. Tu a tam se nicméně pozorovací zvony vyskytují, na rozdíl od objektů typu 200 však ve stropech velkých objektů, nikoli ve speciálních pozorovacích objektech. Čtyřstřílnové či jednostřílnové kopule pro těžké kulomety se však až na naprosté výjimky nevyskytují.

5. Dělostřelectvo - kanóny ráže 75 mm jsou používány téměř výhradně na lafetě typu 6, což bylo moderní řešení s otočným bodem zbraně ve střílně a s těsnící koulí. Slabinou však bylo nahrazení pancéřové střílny pouze nevelkou deskou, uchycenou v rámu z traverz. Houfnice ráže 100 mm jsou pak použity ve velkých střílnách s ozuby, však zcela bez pancéřování. Jen v několika exemplářích se pak vyskytují speciální objekty s částečně otevřenými postaveními pro dva minomety ráže 81 mm.

6. Blízká obrana - jedním z nejtypičtějších rysů bojových i vchodových objektů typu 15000 je existence „kaponiér“ - polokruhových či čtvercových výstupků u vchodů a důležitých střílen, opatřených střílnami pro ruční zbraně a určených pro blízkou obranu. Právě „kaponiéry“ jsou prvkem, který umožňuje identifikovat objekty typu 15000 na první pohled i bez zkoumání jejich střílen a interiérů. V tomto případě může nastat záměna pouze v případě vzácné kombinace typů, kdy byla starší tvrz typu 200 modernizována doplněním prvků z typu 15000.

7. Podzemní prostory – v tomto případě nejde o jednoznačné kritérium, nicméně lze konstatovat, že průřez chodeb, u typu 200 většinou jen minimální, je obvykle větší a umožňuje tak komfortnější pohyb.

Uvedený výčet rozdílů sice u mnoha znaků připouští výjimky, při troše praxe však podle nich odlišíte objekty typu 200 a 15000 velmi spolehlivě.


BUNKROLOGICKÝ ZÁPISNÍK