Těžké kanóny u Boulogne

Vzpomínky výkonného seržanta dělostřelectva Jima Masona

Poté, kdy jsme splnili svou roli při vylodění v Den D u Arromaches v Normandii, zastavil se kvůli houževnatému odporu Němců postup asi 20 mil ve vnitrozemí. Trvalo další dva týdny nebo tak nějak, než byla zajištěna města Bayeux a Caen. Teprve poté bylo možné postupovat dál do Francie a podél pobřeží. Na útesech, čnících nad Boulogne, se nacházela baterie německých námořních děl, která ostřelováním přes Kanál znepříjemňovala život obyvatelům Doveru a Folkestone. Pokusy RAF to zastavit nepřinesly žádný výsledek, neboť bomby a střely se jen svezly po povrchu betonových kopulí, které chránily děla. Když nemohla být děla umlčena z moře či ze vzduchu, muselo se to zkusit podzemním útokem. Tento úkol byl svěřen dvěma stům kanadských vojáků, k nimž jsem se připojil i já. Pro lehce ozbrojené pěšáky bez podpory dělostřelectva a obrněných jednotek to byl téměř nesplnitelný úkol, nicméně majora, který velel Kanaďanům, to neodradilo. Přiblížil se na doslech k nepřátelům a vyzval je, aby se vzdali, nebo očekávali důsledky. Řekl, že může přivolat mimořádnou palebnou sílu, která v okamžiku udělá z betonových bunkrů trosky. Byl to samozřejmě naprostý výmysl, neboť na míle daleko žádné zbraně nebyly. Lež nicméně zaúčinkovala, neboť za krátkou chvíli se objevil německý důstojník s bílou vlajkou, aby nabídl kapitulaci a dojednal podmínky.

Byli jsme informováni, že důstojník, velící dělům, spolu se svým zástupcem, se rozhodli zůstat jako poslední, až se bude posádka vzdávat. Jejich úmyslem bylo za pomoci trhaviny zničit závěr hlavního děla, což přivede k výbuchu i tuny munice, uložené v kopuli. Ty měly při výbuchu u hlavního děla rozšířit explozi na všechna děla a munici, které v baterii byly. Mluvčí zajatců důrazně doporučil, abychom všichni ustoupili do vzdálenosti alespoň jedné míle, a to kvůli nebezpečí, vyplývajícímu z předpokládané síly výbuchu. Major o něčem takovém nechtěl ani slyšet. Nařídil německým zajatcům, aby si lehli před nás a čekali jsme na „Velký třesk“ s rukama na uších a srdcem v krku.

Když k explozi došlo, bylo to skutečně něco ohromného. Výbuch se však omezil pouze na první dělo a oproti předpokladu se nerozšířil na další postavení. To bylo jedině dobře, neboť jsme byli příliš blízko, abychom si ten zbytek užili.

Poté, co Kanaďané a jejich němečtí zajatci opustili prostor, bylo rozhodnuto, že prozkoumáme vnitřek postavení hlavního děla, které bylo vyhozeno do povětří. Uvnitř byla velká tma. Vzduch houstnul kouřem a kyselým zápachem korditu. Když jsme dorazili k plošině s dělem, bylo jasné, že je vyřízené a že pro obyvatele Doveru a Folkestone už nikdy nebude hrozbou. Po statečných mužích, kteří raději zvolili smrt, než zajetí, nebylo ani stopy. Podlaha kolem děla byla pokrytý tlustou vrstvou nepořádku a moje noha se neopatrně čehosi dotkla. K mému zděšení to byla lidská hlava. Ačkoli to bylo ztíženo šerem a troskami, podařilo se nám shromáždit ostatky obou námořních důstojníků. Ty byly umístěny na improvizovaná nosítka, která nesli dva z našich mužů. Atmosféra byla pochmurná a pěkně strašidelná. Když jsme se přesouvali směrem k východu, šel jsem přímo za Bertem, který nesl zadní konec nosítek. Se zasténáním, při němž v žilách tuhla krev, jsem mu svými studenými prsty objal krk. Říct, že jsem ho vyděsil, je hodně mírné. Jeho reakce nás rozesmála, jelikož se to v tu chvíli jevilo jako vynikající vtip. Teď to tak vtipně nevypadá, ale tehdy nám ten smích pomohl, abychom se zbavili napětí, které jsme všichni cítili.

Když jsme se dostali ven, pustili jsme se do pohřbívání těl s veškerou možnou úctou. Také jsme zajistili, aby jejich identita a podrobnosti o jejich smrti byly zachovány pro každého, kdo by jim v budoucnu chtěl vzdát patřičnou úctu.

Další den jsme pokračovali podél pobřeží do okolí Cap Gris-Nez. Zde jsme z bezprostřední blízkosti sledovali denní nálet čtyř set bombardérů, které letěly ve čtvercových formacích. Všech čtyři sta letělo nad cílem a shazovalo pumy, pak se otočily a ve stejné formaci podruhé proletěly nad cílem a opět bombardovaly.

Zpočátku silná protiletadlová palba postupně slábla a s pokračujícím náletem zmlkla úplně. Z místa, odkud jsme to pozorovali, byla zkáza strašlivá. Vzduch byl plný úlomků, kouře a plamenů. bylo těžké uvěřit, že by to peklo někdo z německé posádky přežil.

Ve skutečnosti, jakmile se tam dostaly naše jednotky, Němci v plné síle vylezli ze sklepů, kde se ukrývali a navíc byly ulice v důsledku bombardování zasypané zdivem, takže podpora obrněných vozidel nebyla možná. Všechny boje probíhaly zblízka a tak jsem nikoli poprvé cítil sympatie a obdiv k ubohé pěchotě.


"WWW2 People's War" je online archiv válečných vzpomínek, zaznamenaných veřejností a shromážděných BBC. Celý archiv lze nalézt na adrese bbc.co.uk/ww2peopleswar

"WW2 People's War" is an online archive of wartime memories contributed by members of the public and gathered by the BBC. The archive can be found at bbc.co.uk/ww2peopleswar'

Tento text je publikován dle podmínek volné licence BBC pro nekomerční projekty.



BUNKROLOGICKÝ ZÁPISNÍK