Operace Undergo – dobytí přístavu Calais a pobřežních baterií u Cap Gris-Nez

Podobně jako v případě Dunkerue uvažovalo spojenecké velení zpočátku o tom, že přístav Calais včetně dalších opevnění na pobřeží nebude dobýván, ale pouze obklíčen, čímž budou ušetřeny síly pro jiné operace, v první řadě pro útok směrem na Antverpy. Především z popudu námořnictva, které oprávněně poukazovalo na ohrožení lodní dopravy v Kanálu ze strany těžkých baterií, však padlo rozhodnutí zmocnit se i těchto míst. Stejně jako v případě Boulogne byla operace svěřena kanadským jednotkám, které 5. září 1944 dokončily obklíčení celé oblasti. Podporu jim opět poskytovala speciální obrněná vozidla britské 79. pancéřové divize. Obraně Calais velel nadporučík Ludwig Schroeder. Schroeder nebyl velitelem formátu víceadmirála Frisiuse v Dunkergue, což bylo ovšem pro jeho podřízené velké štěstí.

První pokusy o útok na Calais, k nimž došlo 12. a 13. září byly neúspěšné, především kvůli palbě německého dělostřelectva. Následovalo silné ostřelování a bombardování nepřátelských pozic a pomalý postup terénem, ztížený četnými kanály a zaplavenými územími. Dne 25. září zaútočily kanadské jednotky na mys Cap Blanc-Nez, o den později se zmocnily baterie Lindemann a poté postupovaly podél pobřežní silnice na 10 kilometrů vzdálený západní okraj města. Ve stejnou dobu útočily další jednotky od jihozápadu na Coquelles a 27. září dosáhly fortu Nieulay na okraji města. Útoky z východní strany začaly až těsně před příměřím, které bylo kvůli evakuaci civilních obyvatel sjednáno na 29. září. O morálce posádky svědčí to, že němečtí řidiči, kteří civilisty přiváželi, se zhusta odmítali vrátit zpět do obleženého města. Během příměří byla zároveň sjednána kapitulace posádky přístavu, k níž po určitých zmatcích oficiálně došlo následujícího dne ráno.

Akce proti opevněním v oblasti mysu Cap Gris-Nez probíhaly nezávisle na bojích o přístav Calais a nevztahovalo se na ně sjednané příměří. Již 10. září ostatně kanadské jednotky dobyly Wissant, čímž tuto oblast spolehlivě odřízly od hlavních sil, dislokovaných v Calais. Útok na mys, v čele s tanky a obrněnými vozidly, začal 29. září ráno. Útočníci postupovali ve dvou proudech přes baterii Grosser Kurfürst a během odpoledne obsadili samotný mys. Mezitím další útočná kolona dobyla baterii Todt, jejíž pozemní obrana ostatně nebyla příliš silná a spoléhala především na minová pole a již před polednem dosáhla pobřeží u velitelského stanoviště v opěrném bodu Cran aux Oeufs. Baterie Cap Gris-Nez, jejíž děla ráže 17 cm byla umístěna v otevřených postaveních, byla již předtím vyřazena palbou železničních děl, jejichž postavení se nacházela na pobřeží Anglie. Jedinými těžkými děly, která tak mohla do boje zasáhnout, byly kanóny baterie Grosser Kurfürst, umístěné v pancéřových věžích, o jejich případném nasazení však nejsou známy bližší informace. Během akce se osvědčily cepní tanky, které čistily průchody v minových polích, až k cíli však dorazilo jen málo obrněných vozidel, když většinu zastavily miny a terén, rozrytý bombardováním.



BUNKROLOGICKÝ ZÁPISNÍK