Operace Wellhit – dobytí přístavu Boulogne Sur-Mer

Stejně jako ostatní přístavy v severozápadní Francii se úkolu dobýt Boulogne Sur-Mer ujaly jednotky, patřící do sestavy 1. Kanadské armády. Posilou jim byly i další jednotky, především britská 79. pancéřové divize, vybavená speciálními obrněnými vozidly, jako byly plamenometné nebo ženijní tanky. Proti nim stála směsice německých jednotek, z větší části tvořená druhořadými pevnostními prapory, v celkovém počtu kolem 6000 mužů, pod velením generálporučíka Ferdinanda Heima. Němečtí obránci mohli využít poměrně solidních opevnění, byť jejich podstatná část byla orientována na obranu proti útoku z moře. Hlavní vnitrozemská linie obrany se půlkruhem táhla kolem města ve vzdálenosti 3 až 6 kilometrů. Její součástí byly opěrné body, vybavené i objekty stálého opevnění, jednalo se však především o úkryty a objekty protiletadlových baterií.

Masivní ostřelování a bombardování města, značně poškozeného už v předchozím období, začalo 6. září 1944. Proti pevnostním objektům však polní děla nebo běžné pumy nemohly mít větší efekt. Pozemní fáze operace začala 17. září masivním útokem na opěrný bod Fransosenkraut na hoře Mont Lambert, dominující vnitrozemské obranné linii. Stejně tak byly obsazeny i další části obranného perimetru, avšak v řadě míst zůstávala ohniska odporu. Druhý den byly dobyté pozice vyčištěny a útočníci se probojovali do ulic města. Ještě čtvrtý den útoku, tedy 20. září, však v rukou Němců stále zůstávaly nejsilnější opěrné body na pobřeží, tedy u Creche na severu a Le Portelu na jihu, které se bránily se až do 22. září. Spojenci ztratili při operaci kolem 600 padlých a zraněných.

Je zřejmé, že bez stálých opevnění by nepříliš kvalitní jednotky, zcela odříznuté od zbytku armády, nedokázaly bránit po dobu šesti dní město proti přesile pozemních jednotek, podporovaných silným dělostřelectvem a letectvem. Význam opevnění však nelze přeceňovat. Umístění části dělostřelectva v železobetonových objektech ho sice uchránilo od zničení, zároveň ho však zásadně limitovalo omezením palebných sektorů, vesměs navíc orientovaných na moře. Slabina německé koncepce opevnění, které bylo bráněno především zbraněmi pěších jednotek, byť ukrytých ve velmi dobře řešených a odolných objektech, se ukázala při bojích o silná opevnění opěrného bodu Fransosenkraut, zahrnující kolem 25 objektů odolnosti B neu a vyšší. Kromě dvou houfnic a dělostřelecké baterie s úzkým sektorem palby disponoval opěrný bod jen lehkým minometem v kopuli a několika kulomety za pancéřovými deskami, neboť většinu objektů tvořily úkryty. Ty sice bez problémů odolaly ostřelování, pěchota však neměla šanci zastavit útočníky, kteří díky početní převaze a masivnímu využití obrněných vozidel včetně transportérů Kangaroo, tanků AVRE, plamenometných tanků Crocodile a plamenometných obrněných vozidel Wasp, dokázali převálcovat obranu během necelé hodiny. Útočníkům přitom způsobila větší zdržení jen minová pole a terén, rozrytý krátery. Skutečnost, že díky množství pevnostních objektů dokázali izolovaní obránci klást určitý odpor až do druhého dne, celkovou situaci změnit nemohla.



BUNKROLOGICKÝ ZÁPISNÍK