Fort I: vpravo je mohutný betonový objekt, kterým procházel hlavní vchod do fortu (nyní zabetonovaný). Cihlová zeď vpravo chránila vchod před přímým ostřelováním.


Fort I: betonová kasárna č. 38, v nichž se nyní nachází muzejní expozice. Vlevo je vidět typická dvojice vchodů, vedoucí do zalomené vstupní chodby.


Fort I: betonový střelecký parapet na nízkém valu. Výklenky sloužily jako kryty pro jednotlivé vojáky, přičemž ochranu měly zvyšovat ještě sklopné pancéřové štíty.






foto: O. Filip 2007


Fort I: jedna z kaponiér pro obranu cesty mezi vysokým a nízkým valem. Průjezd vede do dalšího úseku cesty, doleva vede chodba na nádvoří fortu a doprava chodba do kaponiéry v příkopu.


Další z kaponiér charakteru dutého batardeaux, přehrazující cestu mezi valy. Průjezd je tentokrát zalomený.


Jedny z mála pancéřových dveří, které se v pevnosti dochovaly. Je vidět jejich masivní konstrukce i důkladný uzamykací systém.


Největší kasárna č. 50 na nádvoří fortu, která však zůstala v původní cihlové podobě.


Levá část moderního betonového úkrytu v týlu Fortu II (tzv. "lunety"), na jehož stropnici se nacházela bojová postavení pěchoty.


Fort II: pozůstatky hlavních kasáren fortu, zesílených betonem. Podle lomů betonu je zřejmé, že objekt byl betonován po částech. Na římse je vidět typická dekorace modernějších ruských objektů.


Fort II: v popředí je částečně zdemolovaný úkryt pro rychlopalné kanóny v šíji fortu, k němuž je přistavěn polský těžký objekt.


Fort II: interiér jedné z poteren, poškozený výbuchem. Zatímco modernější betonový strop na železných traverzách vydržel bez úhony, cihlová podlaha mezi patry se propadla.


Betonový úkryt (dutá traverza) baterie na levém křídle fortu II. V popředí jsou trosky úkrytu pro rychlopalná děla.


Fort II: původní ruský pozorovací zvon, osazený v polském objektu, který byl vybudován na levém boku fortu.


Góra Skobielewa: hlavní chodba velkého úkrytu pro rychlopalné kanóny. Uprostřed je vstup do úkrytu pro posádku a okno, po jeho stranách sály pro kanóny.