Fort I: vpravo je mohutný betonový objekt, kterým procházel hlavní vchod do fortu (nyní zabetonovaný). Cihlová zeď vpravo chránila vchod před přímým ostřelováním.	Fort I: betonová kasárna č. 38, v nichž se nyní nachází muzejní expozice. Vlevo je vidět typická dvojice vchodů, vedoucí do zalomené vstupní chodby.	Fort I: betonový střelecký parapet na nízkém valu. Výklenky sloužily jako kryty pro jednotlivé vojáky, přičemž ochranu měly zvyšovat ještě sklopné pancéřové štíty.	foto: O. Filip 2007
	Fort I: jedna z kaponiér pro obranu cesty mezi vysokým a nízkým valem. Průjezd vede do dalšího úseku cesty, doleva vede chodba na nádvoří fortu a doprava chodba do kaponiéry v příkopu.	Další z kaponiér charakteru dutého batardeaux, přehrazující cestu mezi valy. Průjezd je tentokrát zalomený.	Jedny z mála pancéřových dveří, které se v pevnosti dochovaly. Je vidět jejich masivní konstrukce i důkladný uzamykací systém.
	Největší kasárna č. 50 na nádvoří fortu, která však zůstala v původní cihlové podobě.	Levá část moderního betonového úkrytu v týlu Fortu II (tzv. "lunety"), na jehož stropnici se nacházela bojová postavení pěchoty.	Fort II: pozůstatky hlavních kasáren fortu, zesílených betonem. Podle lomů betonu je zřejmé, že objekt byl betonován po částech. Na římse je vidět typická dekorace modernějších ruských objektů.
	Fort II: v popředí je částečně zdemolovaný úkryt pro rychlopalné kanóny v šíji fortu, k němuž je přistavěn polský těžký objekt.	Fort II: interiér jedné z poteren, poškozený výbuchem. Zatímco modernější betonový strop na železných traverzách vydržel bez úhony, cihlová podlaha mezi patry se propadla.	Betonový úkryt (dutá traverza) baterie na levém křídle fortu II. V popředí jsou trosky úkrytu pro rychlopalná děla.
	Fort II: původní ruský pozorovací zvon, osazený v polském objektu, který byl vybudován na levém boku fortu.	Góra Skobielewa: hlavní chodba velkého úkrytu pro rychlopalné kanóny. Uprostřed je vstup do úkrytu pro posádku a okno, po jeho stranách sály pro kanóny.